Umi, z Athén si nakonec odvážíte remízu 2:2. Jak bys duel zhodnotil?
Byl to nesmírně těžký zápas, ale ukázali jsme obrovský charakter a týmovou sílu. Přijet do Athén a hrát proti takovému soupeři není nic jednoduchého, zvlášť když prohráváte 0:2. To, že jsme se dokázali vzchopit a vyrovnat na 2:2, jen ukazuje naši mentalitu. Pochopitelně jsme chtěli vyhrát, ale vzhledem k průběhu hry musíme být s výsledkem spokojení.

Pokud nepočítáme přípravu, šlo teprve o tvůj osmý soutěžní start za A-tým. V čem byl pro tebe přechod z dorostenecké ligy do dospělého fotbalu nejtěžší?
Jednoznačně v intenzitě a rychlosti hry. V dospělém fotbale máte na všechno mnohem méně času. Každá malá chyba může být okamžitě potrestána a po fyzické stránce je to úplně jiná úroveň. Každým zápasem se ale učím. Cítím, že si na tempo zvykám stále víc a roste mi sebevědomí.

NEUSTÁLE JSME SE NA HŘIŠTI POVZBUZOVALI

Do hry jsi naskočil v 61. minutě. S jakými pokyny tě trenér posílal na trávník?
Řekl mi, abych na hřiště přinesl energii, odvedl maximum pro tým a snažil se být nebezpečný směrem dopředu. Měl jsem pomoct s presinkem, náběhy za obranu a hlavně nepřestat věřit, že s výsledkem můžeme ještě něco udělat.

Věřili jste i za stavu 0:2, že se zápas dá ještě zvrátit?
Určitě ano. Věděli jsme, že to bude složité, ale do konce zbývalo pořád dost času. Neustále jsme se na hřišti povzbuzovali a věřili, že když dáme jeden kontaktní gól, jsme zpátky ve hře. Jakmile padla první branka, víra v týmu byla ještě silnější.

Při svém prvním gólu jsi skvěle vyplaval za obranou po přihrávce Filipa Čiháka. Byl sis jistý, že se nejedná o ofsajd?
Když Filip poslal míč, soustředil jsem se jen na to, abych náběh správně načasoval. Trenér nám pořád opakuje, že musíme nabíhat za obranu v ten správný moment. Cítil jsem, že jsem to trefil dobře, ale v takových situacích si nikdy nejste stoprocentně jistí, dokud sudí nerozhodne. Naštěstí bylo všechno v pořádku a měl jsem obrovskou radost, že to tam padlo.

VYROVNÁVACÍ GÓL BYL ODMĚNOU

V nastaveném čase jsi pak vstřelil senzační vyrovnávací gól. Co ti v té chvíli běželo hlavou?
Upřímně se to těžko popisuje slovy. Přišel obrovský nával emocí – vzrušení, úleva a čisté štěstí. Neuvěřitelně tvrdě jsme pracovali, abychom se do zápasu vrátili. Vyrovnat takhle v samotném závěru byl nepopsatelný pocit. Celý tým věřil až do závěrečného hvizdu a ten gól byl odměnou za práci všech na hřišti.

Popiš nám ten moment, kdy jsi běžel přes celé hřiště slavit za trenérem Davidem Horejšem…
Byly to čisté emoce. Když jsem dal gól, vůbec jsem nepřemýšlel, kam běžím. Chtěl jsem to oslavit s trenérem, protože mi věří a dává mi šanci na této úrovni hrát. I na tréninku na mě neustále křičí: „Umar, gól, gól!“ Když jdu na hřiště, tenhle jeho hlas mi automaticky zní v hlavě. Říkal mi to i před předzápasovým tréninkem tady v Řecku. Zároveň chci využít téhle příležitosti a poděkovat klukům z týmu – Patriku Vízkovi, Tomáši Petráškovi, Adamu Vlkanovovi, Danu Horákovi i celému mančaftu. Byl to výjimečný moment, na který budu dlouho vzpomínat.

SLYŠET SKANDOVAT SVÉ JMÉNO? ÚŽASNÝ POCIT

Do Athén dorazila početná skupina hradeckých fanoušků, kteří po zápase na děkovačce vyvolávali tvé jméno. Jaké to pro tebe bylo?
Neskutečné. To, že za námi tolik fanoušků cestovalo až do Athén a takhle nás hnalo dopředu, pro nás hrozně moc znamená. Slyšet je po zápase skandovat mé jméno byl úžasný pocit. Jsem jim za to nesmírně vděčný a doufám, že jim v odvetě připravíme další skvělý zážitek.

Za týden vás čeká domácí zápas ve vyprodané FINEP Aréně. Co od odvety očekáváš?
Bude to další extrémně náročný a intenzivní zápas. Panathinaikos má obrovskou kvalitu a víme, že budeme muset podat náš nejlepší výkon. Hrát doma před vyprodaným stadionem a vlastními fanoušky nám ale dává obrovskou motivaci. Zregenerujeme, poctivě se připravíme a necháme na hřišti všechno. Věříme, že doma můžeme společně dokázat něco velkého.