Trenére, když se ohlédnete za uplynulým rokem v akademii, kde vidíte největší posun?
Začnu u dospělého béčka, které sice formálně do akademie nepatří, ale v současnosti je tvořeno převážně hráči z dorosteneckých kategorií posledních dvou let. Mladý kádr hraje pohledný fotbal, pohybuje se v horní části tabulky a realizační tým odvádí výbornou práci.
Starší dorosty U19 a U18 dokázaly v jarní části minulé sezóny dotáhnout své cíle a společně s kategoriemi U16 a U17 se vrátily do nejvyšších soutěží. Devatenáctka v podzimní části nového ročníku podávala velmi slušné výkony, hrála atraktivní fotbal a zaslouženě se drží na čele tabulky. Tým U18 vstoupil do soutěže kvalitně a v řadě utkání herně dominoval, závěr sezóny už ale byl slabší. Podepsala se na tom velká rotace v kádru, kde se protočilo celkem 34 hráčů, a také nízká produktivita v zakončení.
Kategorie U17 se oproti loňsku herně zvedla a výkonnostně se přiblížila prvoligovým týmům, což potvrzuje například vítězství nad Slavií nebo domácí výhra nad silným Brnem. Nejvíce práce nás naopak čeká u kategorie U16, kde stále vidíme velký prostor pro zlepšení. U mladších kategorií se pak společně s realizačními týmy zaměřujeme především na individuální rozvoj hráčů a pochopení základních principů týmového výkonu.

Máte nějaký primární cíl pro mládež do dalšího ročníku?
Hlavním úkolem do příští sezóny je vylepšit strukturu klubové akademie tak, abychom dokázali důsledněji pracovat jak se základními principy, tak i s detaily výchovy hráčů. Jednou z hlavních priorit je vytvoření kvalitních podmínek pro přechod mladých fotbalistů do kategorie dospělých.
Zcela zásadní je, aby se naši odchovanci postupně prosazovali do ligového týmu. Samozřejmě na to musí mít, zároveň je však naší povinností je na tento krok co nejlépe připravit. Je ale potřeba si uvědomit, že nejde o otázku jedné sezóny, bude to běh na delší trať.

Někdy nám chybí herní sebevědomí

Dokážete říct, co nejvíc rozhoduje o tom, jestli hráč dostane šanci prorazit?
Struktura sportovního výkonu jednotlivce je u týmových sportů velmi komplexní a nedá se říct, že by rozhodovala jen jedna věc. Hráč by měl mít většinu složek alespoň na průměrné či lehce nadprůměrné úrovni a minimálně ve dvou z nich by měl vyloženě vynikat.
Z mezinárodního srovnání nám vyplývá, že potřebujeme hráče s vysokou úrovní pohybové připravenosti, schopností čtení a porozumění herním situacím a samozřejmě také s kvalitními herními dovednostmi – jako jsou převzetí míče, driblink, přesná přihrávka nebo zakončení. Právě práce s balónem a herní sebevědomí nám někdy chybí, místo toho se více soustředíme na běhání a soubojovost. Zároveň ale nesmíme podceňovat ani obranné činnosti.
To všechno je však málo platné, pokud hráč nemá správné mentální nastavení. Klíčová je velká motivace, láska ke hře samotné, psychická odolnost, zdravé sebevědomí vyvážené pokorou, ale také týmovost.

Jak silná je dnes konkurence v České republice? A v čem se podle vás může hradecká akademie odlišit, aby byla pro hráče zajímavější?
Kvalita práce ve většině klubů v posledních letech výrazně roste a s tím přirozeně sílí i konkurence. Jsou a vždy tu pravděpodobně také budou Sparta a Slavie, které v českém prostředí budou dominantní. Hradec by ale měl patřit k několika málo klubům, které jim budou schopné výrazně šlapat na paty.
Přál bych si, aby se hradecká akademie odlišovala především schopností dostávat své odchovance až na ligový trávník v Malšovické aréně.

Šikovné hráče určitě máme

Jak často se k Vám dostává zpětná vazba od rodičů a co v ní v poslední době nejvíc rezonuje?
Zpětnou vazbu mám především prostřednictvím trenérů jednotlivých týmů. Vím, že řada rodičů pozitivně vnímá návrat dorosteneckých kategorií do nejvyšších soutěží a také zlepšení základních tréninkových podmínek na Bavlně.
Samozřejmě se objevují i výhrady. Nejčastěji se týkají zázemí. Někdy navíc rodiče nahlíží na své dítě jinou optikou než trenéři, což může vést k neshodám ohledně herní minutáže, postu a podobně. V takových případech je klíčová vzájemná komunikace a snaha se pochopit, i když se samozřejmě ne vždy podaří najít společnou řeč.

Máte jasně danou představu, jak by měly jednotlivé kategorie hrát? Jak složité je tuhle myšlenku aplikovat v každodenní praxi?
Prostřednictvím společných praktických i teoretických tréninků a pravidelných porad průběžně nastavujeme základní principy i konkrétní detaily přípravy napříč kategoriemi. Ano, nejtěžší částí je tyto myšlenky skutečně převést do každodenní praxe.
To už je ale otázka přípravy trenérů, průběžné kontroly, zpětné vazby a celkové náročnosti celého procesu. Na papír lze napsat v podstatě cokoliv, ale převést tyto myšlenky do praxe a naučit hráče s nimi pracovat kreativně, to vyžaduje nejen jasnou herní koncepci, ale především kvalitní realizační týmy.

Jak jste sám na začátku řekl, B-tým teď šlape výborně. Vidíte tam někoho, kdo si reálně říká o posun dál?
Ano, šikovní hráči jsou jak v béčku, tak i v nižších kategoriích. Pokud dostanou příležitost, bude už na nich a také na okolnostech, kterým se často říká štěstí, jak ji dokážou využít. Naším úkolem v klubu je tomuto štěstí napomáhat.
Zároveň ale musí trenéry každý den přesvědčovat svým nastavením a kvalitou, že si šanci opravdu zaslouží. Potenciální adepti by si také měli uvědomit, že cesta do ligy nevede vždy rychle a přímo – někteří hráči potřebují více času. A tím se vracíme k motivaci, trpělivosti a celkovému osobnímu nastavení.